Základní principy koučinku jsou důvěra a respekt.
O důvěře byl minulý článek. Jen pro připomenutí, princip důvěry znamená 100% přesvědčení o potenciálu naučit se cokoli co chceme a o tom, že máme všechny zdroje k řešení našich problémů. Tento návrat k sobě, k využívání naší vniřní moudrosti a rozvoji našeho potenciálu tzv. „zevnitř ven“, je zároveň jedna z možných definic koučování.
Bez respektu to nejde
Respekt je druhý princip, bez kterého koučink nemůže fungovat. O respektu naleznete spoustu materiálu v různých kontextech, mně se líbí definice, že jde o „pocit hlubokého obdivu k někomu nebo něčemu…“ V kontextu koučinku je hlavní význam v upřímném uznání individuality. Každý jsme úplně jiný, i když můžeme vypadat a chovat se podobně. Je to uznání faktu, že moje úspěšné řešení daného problému nedává žádnou záruku, že toto řešení bude fungovat někomu jinému. Dokonce nemusí podruhé fungovat ani mně samotnému, protože i já sám jsem dnes jiný, než včera.
Obvyklou chybou kouče začátečníka je, že naslouchá vyprávění svého klienta s představou, že pokud klient řeší podobný problém, jako v minulosti řešil kouč, stačí když ho „navede“ na toto vyzkoušené řešení a tím mu pomůže. To je přesná ilustrace nevědomého ne-respektu k individualitě klienta. Tímto podsouváním rady klientovi vůbec nepomáhá podporovat jeho vlastní schopnosti v řešení problémů. Co hůře, ujišťuje ho naopak o vlastní neschopnosti a posiluje jeho závislost na vnější podpoře.
Vytvářejte bezpečné prostředí pro růst
Pokud se ale daří principy důvěry a respektu v přístupu k sobě i k druhým uplatňovat, začínají se dít věci. Nemusíte být vyškoleným koučem, a přesto můžete pomáhat – prostě jen svým chováním založeným na těchto dvou principech. Lidé kolem Vás se budou cítit příjemně, schopně a tvořivě a Vy uvidíte, jak rostou. Zdánlivě bez Vašeho přičinění. Váš přínos je přitom obrovský – vytvořili jste totiž prostředí pro růst. Prostředí, které posiluje sebedůvěru, odvahu podívat se na fakta bez emocí a chuť převzít odpovědnost do svých rukou.
A jak poznáte, jestli umíte vytvářet takové prostředí? Velmi jednoduše. Stačí, když budete pozorovat lidi, se kterými si povídáte o jejich problémech. Máte pocit, že v průběhu vašeho rozhovoru roste sebedůvěra toho druhého, nebo spíše klesá? Máte pocit, že ten druhý začíná „vidět“ více detailů situace, kterou řeší, nebo je více a více zmaten? A když se rozcházíte, cítíte, že je odhodlán/a vzít „věci do svých rukou“, nebo si je povzdechne: „No jo, ale když oni mi to neumožní…“?
Mimochodem toto pozorování, pokud ho budete dělat častěji, Vás může naučit koučovat :-).
V příštím díle seriálu se podíváme na vybrané koučovací techniky.
Audio verze článku na Youtube.